Když jsme si před časem pořídili naši kozičku Lízu, bylo to splnění mého snu. Miluji totiž kozí mléko i vše, co z něj lze vyrobit.
Z kozičky Lízy nám vyrostla za čas koza, které se narodila dvě kůzlata, a já se těšila na kozí mléko... Mléka jsme měli dost a dost, a aby nezůstalo jen u něj, začala jsem se pídit po informacích o výrobě tvarohu, sýrů, jogurtů ... a nakoupila příslušnou literaturu.
Pro mě jako pro člověka, který nemá vůbec žádné zkušenosti se zpracováním mléka, však přečtení „výrobního postupu“ neznamenalo žádný posun kupředu. A tak jsem byla moc ráda, že jsem mohla absolvovat jeden z nabídky kurzů na zpracování mléka. Snad proto, že jsem v dávné minulosti sama pracovala na střední škole a měla na starosti vzdělávání dospělých, vybrala jsem si kurz, který organizovala Střední odborná škola ekologická a potravinářská ve Veselí nad Lužnicí na přelomu ledna a února letošního roku. Dala jsem dohromady předepsané vybavení, včetně bílých holinek, obstarala zdravotní průkaz pracovníka v potravinářství a vyrazila spolu s další z účastnic z nedaleké vsi (která však měla, jak se ukázalo, o hodně více znalostí a zkušeností s výrobky z mléka než já) do Veselí, tedy přesněji do Řípce, kde má sídlo jeden z výrobních závodů Madety a kde je také pracoviště odborného výcviku žáků veselského učiliště.
Sešlo se nás celkem osm a myslím, že pro výuku a naše dvě milé lektorky to bylo akorát. Já jako jediná „nepolíbená“ a úplná začátečnice, moje spolucestující Radka – profesionální farmářka, která si domů k padesáti kusům dobytka masného plemene pořídila dojnou kravku, ze které už sama sýr vyrábí. Potom dvě téměř profesionálky z právě vzniklé Mlékárny Mláka, která vyrábí úžasné sýry, tvarohy, jogurty, zakysané výrobky..., slečna, která vedle studia veteriny doma zpracovává vlastní mléko, inspektorka SZPI, jejíž hobby je zpracování mléka a pak také dva pánové - chemik vyučující na VŠCHT a pán, který téměř půl svého života v areálu Madety v Řípci žil, protože zde pracoval jeho tatínek.
Celý třídenní kurz byl opravdu výjimečný. Všichni jsme absolvovali exkurzi po Madetě a viděli výrobu Blaťáckého zlata, Tylžského sýra, Moravského bochníku, legendárního Lipna i Primatora ...
Na nás samotné čekalo celých 150 litrů pasterovaného mléka připraveného na výrobu čerstvého sýra, tvarohu a jogurtu a jogurtového mléka. Vybaveni skripty a zápisníky jsme si pilně během výroby vše potřebné zapisovali a snažili se zapamatovat a zapsat ty nejdůležitější věci (a že jich bylo opravdu požehnaně).
První den byl pro nás ve znamení pasterace, zahřívání, sýření .... a když jsme odcházeli , měli jsme „zaděláno“ na tvaroh a čerstvý sýr nám odkapával ve formách.
Druhý den byl o „stočení“ tvarohu do tvarožníků a jejich správném překládání tak, aby odtekla všechna syrovátka a tvaroh dostal správnou konzistenci. Odkapané sýry jsme nakládali do solného roztoku a technologicky jsme se učili teoreticky i prakticky výrobu jogurtu a jogurtového mléka. Vedle toho jsme oba dny zodpovědně degustovali vše, co k degustaci bylo... včetně výrobků řípecké Madety a Mlékárny Mláka... uf! Domů s sebou jsme si vezli výborný čerstvý vlastnoručně vyrobený tvaroh i čerstvé sýry.
Třetí den kurzu jsme trávili v centru Veselí – ve škole. Čekala nás přednáška pana Kopáčka o sýrech – o historii jejich výroby, o jejich rozdělení, servírování ... Pro mě jako milovnici sýrů něco neuvěřitelně zajímavého ... no a vedle povídání jsme zase degustovali ... naše jogurty a také všemožné sýry...
Tenhle mlékárenský kurz ve mně zanechal velký respekt vůči všem, kteří kvalitní sýry i další výrobky z mléka vyrábějí.
Nejvýstižněji charakterizovala naši snahu naučit se během třech dnů základům poctivé mlíkařiny věta pana Kopáčka : „Hodně lidí doma vyrábí „sejra“, ale vy budete vyrábět sýr!“
Moc děkuji všem, co se na myšlence pořádání kurzu, jeho přípravě i realizaci podíleli ... a vůbec největší náš dík patří našim dvěma lektorkám – paní Kosové a Kopáčkové ze střední školy ve Veselí!
Ivana Vlková
www.uvysaty.cz
